Sám sál
Uvnitř Zrcadlové kaple
Co Zrcadlová kaple ukrývá: zrcadla, která jí dala jméno, stropní fresku z roku 1723, dvoje barokní varhany a historii koncertního sálu.
Rezervujte si místo v kapli ↗Postaveno v letech 1722–1726
Kaple byla postavena v letech 1722–1726 na náklady Latinské větší mariánské sodality a byla nejprve zasvěcena Zvěstování Panny Marie. Architekt není s jistotou znám: nejčastěji se uvádějí dvě jména – František Maxmilián Kaňka a Kilian Ignaz Dientzenhofer. Stojí v přízemí Klementina, v křídle ve čtvrtém dvoře, které spojuje Astronomickou věž se severním křídlem staré koleje.
Proč se jí říká Zrcadlová kaple
Kaple získala své současné jméno díky neobvykle hojnému užití zrcadel ve výzdobě. Jsou vsazena do stěn i napříč klenbou, kde zachycují světlo a opakují pozlacení kolem sebe. Díky zlacenému štuku, mramoru, freskám a obrazům je interiér hustou kombinací materiálů. Národní knihovna označuje kapli za jeden z největších pokladů Klementina a popisuje ji jako bohatě pojatý prostor od podlahy až po klenbu.
Strop a obrazy
Strop pokrývá pětidílná freska, kterou v roce 1723 namaloval Jan Hiebel a inspiroval se mariánskou modlitbou Ave Maria. Čtyři olejomalby Václava Vavřince Reinera sledují stejné téma, spjaté se Zvěstováním a životem Panny Marie. Při usednutí se podívejte vzhůru, protože na strop se po začátku hudby snadno zapomene. Freska je rozdělena na pět částí, a proto si zaslouží několik pomalých pohledů napříč klenbou spíše než jeden dlouhý upřený pohled.
Dvoje barokní varhany
Kaple ukrývá dvoje barokní varhany. Původní nástroj na varhanním kůru pochází z doby kolem roku 1732 a je připisován jezuitskému varhanáři Tomáši Schwarzovi. Druhé varhany pocházejí z kostela ve Svatoboru u Doupova a byly instalovány v 50. letech 20. století na místo, kde stál hlavní oltář, než byl ztracen po sekularizaci v roce 1784. Společně vyplňují oba konce malého sálu – jedny nad sedadly a druhé tam, kde kdysi býval oltář – takže nástroje jsou součástí jak jeho výzdoby, tak jeho zvuku.
Kam se dívat ze svého místa
Fotografie sálu ukazují, že je toho hodně k vnímání. Kůr má černo-zlaté zábradlí a varhany nad ním stojí proti malované klenbě. Zlacený štuk rámuje strop, v rozích sedí bílí andělé a mezi řadami se táhne vzorovaná kamenná podlaha. Začněte stropem, pak kůrem a potom druhými varhanami za hudebníky. Zrcadla si nejlépe všimnete, když se světlo mění, takže se na stěny podívejte v tichém pasáži, ne v hlasité.
Od kaple ke koncertnímu sálu
Od poloviny 30. let 20. století slouží kaple světským účelům: pravidelně jako koncertní sál a příležitostně pro výstavy. Dnes se pronajímá i pro akce, jako jsou obřady a svatby. Národní knihovna uvádí kapacitu 170 míst a popisuje ji jako vytápěnou na přibližně 18 stupňů Celsia pro akce. Kaple je otevřena pouze během akcí, a proto je koncert obvyklým způsobem, jak nahlédnout dovnitř, a zároveň sám o sobě důvodem k návštěvě.
Vstup a Mozartova busta
Do kaple se vchází klasicistní přístavbou od Matthiasa Hummela, jejíž stavba obnovila statickou celistvost křídla. V předsálí stojí nadživotní busta Mozarta od Emanuela Maxe. Mozart poprvé navštívil Klementinum 13. ledna 1787 a vrátil se ještě několikrát, takže busta odkazuje na skutečné spojení, ne jen na dekoraci. Stojí za pohled cestou dovnitř, dokud se sál ještě plní a hudebníci se usazují.
Zdroje